pent

Cestovanie za bolševika

Také se připravujete na dovolenou?

středa 13. únor 2008 08:00

Když se dnes někoho zeptáte: „Pojedete na dovolenou do Řecka, Itálie, Španělska, na Kanárské ostrovy, do Thajska nebo dokonce Austrálie?“, tak se nad tou otázkou nikdo nepozastaví. Prostě nevzbudí žádnou pozornost. Ovšem před devatenácti lety by vzbudila stejnou pozornost, jako kdybyste dnes někoho zeptali zda stráví dovolenou na Měsíci či Marsu. Pevně zadrátované západní hranice se tehdy otevíraly jen v případě, když byla občanova cesta v „souladu se státními zájmy“ a dotyčný „cestovatel“ měl kromě pasu také potřebný „doklad“ - výjezdní doložku a na základě devizového příslibu „potřebné“ devizy. Pouze za Dubčeka byly výjezdní doložky trvalé. Ovšem Husák je v roce 1969 po nástupu k moci ihned zrušil. Opět se muselo o ně žádat před každým „výjezdem“ a za mnohem horších podmínek.

Ani ti občané, jejichž cesta do kapitalistické ciziny byla v „souladu se státními zájmy“, rozuměj, byli politicky „bezúhonní“, to neměli jednoduché. Museli absolvovat následující „kolečko“:

  1. Ve Státní bance československé podat žádost o devizový příslib. Žádost, doporučenou zaměstnavatelem, školou nebo národním výborem, opatřit kolkem a počkat několik týdnů její na vyřízení. (Devizový příslib mohl být nahrazen pozváním od tzv. devizového cizince. V takovém případě musel tento „devizový cizinec“, který žadatele pozval, složit ve Státní bance československé 36,50 DEM nebo ekvivalent v jiné volně směnitelné měně na každý den cesty pozvaného.)

  2. Na žádost o výpis z rejstříku trestů musel být nalepen kolek 25 Kč. Úřední dny pro podání žádosti byly pondělí a středa. Výpis došel asi za tři týdny poštou a platil dva měsíce.

  3. Kdo hodlal cestovat do Socialistické federativní republiky Jugoslávie, musel požádat oddělení pasů a víz Sboru národní bezpečnosti o vystavení cestovního pasu šedivé barvy a svůj zelený pas odevzdat.

  4. Žádost o výjezdní doložku, což bylo povolení k vycestování, musel opět doporučit zaměstnavatel, škola, nebo národní výbore a u vojáků v záloze ještě příslušná vojenská správa. Zaměstnavatel, než žádost doporučil, vyžadoval splnění řady náležitostí včetně osobního pohovoru na kádrovém oddělení. Vysoká škola podmiňovala doporučení k vydání výjezdní doložky vyplněním podrobné žádosti, kde musel být uveden cíl cesty a doporuční vedoucího učitele studijní skupiny, vedoucího učitele ročníku a předsedy Socialistického svazu mládeže. K žádosti se přikládaly dvě fotografie, nalepil se na ní kolek v hodnotě 50 Kčs, přiložil cestovní pas, devizový příslib a výpis z rejstříku trestů. S žádostí bylo nutno se osobně dostavit na oddělení pasů a víz Sboru národní bezpečnosti a předložit ke kontrole občanský průkaz. Během zpracovávání žádosti o výjezdní doložku, asi jeden měsíc, neměl žadatel cestovní pas, takže nemohl cestovat ani do spřátelených socialistických zemí.

  5. Když byla výjezdní doložka konečně získána ještě vše nekončilo. Bylo nutno požádat o turistická visa na velvyslanectvích zemí, které měly být navštíveny, což se v podstatě nelišilo od současné procedury. Pouze zemí, do kterých se dnes musí o visum žádat podstatně ubylo.

  6. Po vyřízení všech těchto formalit bylo nutno znovu jít do Státní banky československé, vyplnit celní a devizové prohlášení, to opatřit kolkem 300 Kčs a potom teprve bylo možno vyměnit valuty.

  7. Absolventi vysokých škol museli odevzdat svůj vysokoškolský diplom zaměstnavateli.

  8. Také vojáci v záloze, museli odevzdat na vojenské správě vojenskou knížku a potvrzení o jejím odevzdání připojit k cestovním dokladům.

  9. Při objednávce jízdenek, letenek a lodních lístků v Čedoku jste předložili cestovní pas a výjezdní doložku. Vystavení jízdenek trvalo asi pět dní.

  10. Po splnění předcházejících devíti úkonů jste mohli vycestovat.

200px-cedok-logo.gifPokud se cestovalo s jednou ze dvou cestovních kanceláří potom body č. 5 a 9 vyřídila tato kancelář, ale ani to nebylo jednoduché. Znamenalo to lehnout si v únoru200px-rekrea-ogo.jpg na dvě až tři noci před vchod příslušné cestovní kanceláře a čekat na zakoupení zájezdu.

Já jsem byl těchto problémů ušetřen, protože jsem mezi ty „bezúhonné“ nepatřil. Tak jsem mohl vyjet k moři pouze do spřátelených zemí, tj. k Balatonu, Černému moři nebo Baltu. Protože jsem barbar, jak říkají mojí známí, a považuji moře za velký rybník kde není vidět na druhý břeh, tak mě to ani tam příliš nelákalo. Dával jsem přednost hvězdicovým zájezdům Čedoku po území naší, tehdy ještě Československé republiky.

200px-pieniny.jpg 200px-vysoke-tatry_strb-pleso.jpg

Až listopad 1989 přinesl vytouženou změnu. Zátarasy, jimiž byla obehnána celá západní hranice, postupně zmizely. Od 4. prosince 1989 byly zrušeny výjezdní doložky a k překročení hranic stačil pouze s platný cestovní pas. Každý občan také získal nárok na směnu 500 korun za devizy. Rozvoj cestování připomínal explozi. Občané plně využívali nabyté svobody k návštěvám dlouho zakázaných zemí.

200px-viden-schonbrunn-6.jpg 200px-viden-hofburg-1.jpg

V prvním roce svobody byla hlavním cílem cest země střední Evropy. Především to bylo Německo a Rakousko. Potom následovaly země kolem Středozemního moře. A dnes? Dnes už je to celý svět. Východní Evropa, dříve hlavní cíl našich turistů, je dnes až na posledním místě.

Od 1. května 2004, kdy jsme vstoupily do Evropské unie odpadly na hranicích celní kontroly a od 21. prosince 2007 můžeme cestovat po všech zemích tzv. Schengenského prostoru i bez hraniční kontroly cestovních dokladů. S velkým počtem zemí mimo tento prostor má naše republika také sjednán vzájemný bezvízový styk a každý občan120px-pohr-straz.jpg si také může koupit zahraniční měnu v neomezeném množství. A tak můžeme říci: „Zaplať Pán Bůh, že všechny výše uvedené symboly komunistické totality už patří jen a jen do učebnic dějepisu.“ Přejme si, aby se doby „reálného socialismu“, po kterých se některým „spoluobčanům“ stále ještě stýská, už nikdy nevrátily.

500px-hranice-cedule-vystrazna.jpg

Jiří Krejčí

Jindřich BílekJsme v Evropě14:3413.2.2008 14:34:13

Počet příspěvků: 1, poslední 13.2.2008 14:34:13 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Jiří Krejčí

Jiří Krejčí

Psát mnoho nebudu. Snad sem tam napíši něco o vlastních zkušenostech, či nějakou vzpomínku z mládí. Převážně budu uveřejňovat fotografie z mého belhání, abych nezavdal příčinu ke zbytečnému napadání některými diskutéry.

Jsem starší více než čtyři pětiny století. Od roku 2006 jsem se až do letošního jara pohyboval pomocí dvou francouzských berlí. Nyní používám "belhátko", na které se dá v případě potřeby posadit. Volný čas, kterého mi po úmrtí manželky v roce 2010 mnoho nezbývá, trávím, pokud to počasí dovolí, belháním po městě. Pokud mi ještě nějaký zbude, tak u počítače nebo, je-li něco opravdu k dívání, u TV. Také nepohrdnu pěknou knihou nebo hudbou z rozhlasu.


http://krejci.bigbloger.lidovky.cz/c/24400/Take-se-pripravujete-na-dovolenou.html


Komentáře k článku.

Vytvořenou službou WEP.sk - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránok